Obsah
Vřeskovičtí muzikanti
(Z knihy: F. Pěchoučka Za vesnickými muzikanty)
Hluboko v paměti historie jsou ukryta tajemství, jejichž poznání nás zajímá. To je přece můj kraj, rybník, řeka a lesy. Tady žili a pracovali naši rodiče, dědové a pradědové, zpívali krásné písně, babičky a maminky vyprávěly dětem pohádky a pověsti.
Už je to dávno, co ve vesnických hospodách a krčmách vyhrávali dudáci, flašinetáři a šumaři. O poutích, dožínkách a masopustech nechávali vesničtí muzikanti lidem zapomenout na každodenní starosti.
Muzika se pro mnohé stala obživou, když řemeslo neuživilo, když bylo doma nejhůře, byli při tom i lidoví muzikanti z Přešticka. Jedni z nich, lužanská kapela Šustíků (1889), ve dne v noci, v horku i mrazu chodila po vyšlapaných cestičkách z Lužan do Borov, Vřeskovic a jinam.
Ve Vřeskovicích se zpíval Bavorák:
Chytila má milá sýkorku,
nechtěla mi ji dát za dvojku.
Nechtěla mi ji dát za dvě stě,
dala ji vojáku na cestě.
(Tančilo se na valčík)
Sousedská ve Vřeskovicích:
Už,už,už,
Honzíček je muž!
Marjánka jeho žena,
přikreje ho peřinama,
už,už,už,
Honzíček je muž.
Pro chasu ve vesnické hospodě byla muzika potěšením a zábavou, pro muzikanta těžkou prací. Šustíci na začátku 20. století již hráli i ve smyčcovém obsazení. Kapelník Matěj Pěchouček ještě po druhé světové válce chodíval s basou na zádech ze Stropčic i ve sněhu až do Vřeskovic.
V obci se 1. dubna 1889 narodil spisovatel Jaroslav František Urban, autor mnoha krásných povídek pro děti a knihy Úvodím Úhlavy. Dalším rodákem z Vřeskovic byl František Tikal, který napsal publikaci V zavátých stopách.
Dožínkové slavnosti ve Vřeskovicích zachytil ve vzpomínkách vřeskovický rodák, řídící učitel Matěj Hořký:
A ti naši hospodáři
mají peněz dost,
jeden chodí bez čepice,
druhý chodí bos,
třetí chodí mezi nimi
má rozbitý šos...
nebo se zpívalo o sedlácích:
Ten hospodář Kalašovic má hodně v hlavě,
ale tu svou moudrost chytá jen na výstavě.
Fůry dělá šišatý, nepodjede pod vraty,
lidé ho nemají rádi, že je hubatý...
Dožínky ve Vřeskovicích měly svou tradici, stejně tak i staročeské máje. V obci působil od počátku 19. století téměř šedesát let učitel a hudebník, pražský rodák Ferdinand Sládek. Významným muzikantským rodem byl v Vřeskovicích rod Berků. František Berka byl v letech 1840 až 1848 kapelníkem hudby 6. praporu polních myslivců v Plzni a jeho vnuk Tomáš Berka hrál u vojenské hudby ve Vídni a také byl několik let členem lužanské kapely Šustíků. Ve vojenské kapele působil i Vojtěch Jánský z Vřeskovic. Se Šustíky posléze hráli i bratři Drdové, z nichž Jan Drda byl mistrem notového rukopisu a klarinetista. Vojtěch Drda rozepsal v roce 1900 pro kapelu Šustíků polku Letní háj a klarinetista Jan Drda je už v roce 1895 podepsán pod rukopisy několika skladeb, které pak tato kapela hrála. Basista Tomáš Berka složil ve Vídni v roce 1892 humoresku Manželské radosti. Ve vřeskovickém kostele hrál v roce 1868 Josef Kohout z Roupova na lesní roh i intrády a při mši zahajoval na dlouhou pastýřskou trubku.
Výborný muzikant Václav Heřman (Ševčík) z Vlčí založil ve Vřeskovicích taneční kapelu “The Bohemians Band” a potom zakotvil v kapele Šustíků.
Koncem padesátých let 20. století se sešla povedená trojice pošťáků. Jeden z nich byl Václav Heřman, houslista a trumpetista. Když na ně přišlo muzikantské pokušení, místní rozhlas oznámil že z technických důvodů se dnes pošta mimořádně vydává v místním hostinci.
V roce 1973 byl na popud Osvětové besedy v Borovech založen dechový orchestr Borovanka. Jedním ze zakladatelů byl Jan Kokožka z Vřeskovic, který byl také jmenován kapelníkem. Po jeho vážném onemocnění v roce 1986 převzal jeho funkci Václav Jedlička z Jína. Borovanka vystoupila v roce 1995 v pořadu České televize Sejdeme se na Vlachovce a můžeme ji i dnes slyšet v rozhlasovém vysílání.
Jan Kokožka vypráví: “Jednou jsem vezl na motocyklu do Třebýciny harmonikáře Maška. Sotva jsem kamaráda vysadil, nebe se roztrhlo a po lukách mezi poříčskou zastávkou a vsí se valila voda z rozlité Úhlavy. V domnění, že motorka se mnou a baskřídlovkou má větší sílu než rozvodněná řeka, jsem se rozjel napříč proudem. To jsem však neměl dělat, neboť uprostřed proudu byla voda až pod nádrž. Rychle jsem slezl z motorky a jal se ji tlačit. Když jsem ji uvedl do chodu, byl jsem z toho tak vyjevenej, že jsem u podjezdu k Borovům přeřadil místo trojky na dvojku a vjel jsem jako kosmonaut i s motorkou do louky.”