Obsah
Lidová mluva
(Podle zápisů v obecní kronice ze 40. let 20. století)
Mluva lidí se dost liší od spisovné řeči a je jakýmsi přechodem k chodskému nářečí. Pátý pád podstatných jmén rodu ženského se rovná prvnímu a koncovka se prodlužuje (např. Pepká, Barká).V sedmém pádě množného čísla podstatného jména se prodlužuje kmenová samohláska (např. párou, dráhou. Místo koncovky -ovic se říká -ojc (např. Berkojc). U přídavných jmen se místo koncovky -ý říká ej (např. zlej, dobrej), místo -í klade se ý (např. dobrý lidi, starý kamarádi). Místo -ých říká se -ejch (např. tlustejch, malejch), místo -ými říká se ejma (např. špatnejma). U zájmen místo ji (4. pád ženského rodu) říká se jí, místo je (4. pád středního rodu) říká se ho, místo ti (3. pád) říká se dám tě, místo správného tvaru - nech mne (4. pád) říká se nech mi, číslovky se nesprávně vyslovují takto:ve dvouch, po třech. Jako na Chodsku i zde se říká: hde, hda, dyž, tepřiv, hřibet, tádle, vonehdá. Často se zaměňují samohlásky ve slově: síct (sekati), polodne (poledne), zíblo mě (záblo mě). Kmenová samohláska a zní skoro jako o. Používá se i mnoho germanismů: furt, kór, holt, máš recht, hejcuk (krytá stoka). Zvláště mnoho germanismů užívají dosud živnostníci při pojmenování nářadí.
