Obsah
Staré zvyky
(Podle zápisů v obecní kronice ze 40. let 20. století)
Ve 40. letech bylo v obci zachováno ještě několik starých zvyků. Na nový rok si občané přáli Chčasnej a veselej rok. Na hromnice se konal průvod s rozžatými svícemi kolem kostela. Hromniček se používalo k ohlášení umírajícího a pak se rozsvěcovaly při bouřích. Oslava Tučného čtvrtku před masopustní nedělí už vymizela. O masopustu se pekly šišky a v hostinci hrála muzika, kdy dívky platily muzikantům vstupné za všechny muziky v roce. Hospodáři tančili, aby se jim urodily brambory. Ve dne po vsi chodily maškary. Na Květnou neděli hoši nosili do kostela světit jehnědy s ratolestmi., které potom za vejce a peníze roznášeli po známých. Jehnědy se ukládaly za obrazy. Na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu chodili chlapci s klapačkami, řechtačkami, tratárky a “kocoury” v průvodu od fary kolem školy po dalších částech vsi, u sochy sv. Jana Nepomuckého a u kříže u rybníka se modlili. Kolem dvojstupu hochů chodili “páni”, kteří nabádali děti, aby více řechtali. V pátek odpoledne ve tři hodiny šli od stavení ke stavení a zpívali: “Ó ty nevěrný Jidáši, zařechtali a vybírali peníze a vejce, o které se potom podělili. V noci z Bílé soboty na Boží hod sypali lidé vápnem pěšinky od hocha k dívce, kteří spolu chodili, a vynášeli hospodářům různá nářadí na náves, případně na střechu. Na Velikonoce se pekly mazance (bochánky). Děti měly barevná vajíčka, která vyhazovaly a sázely se, kdo z nich je vyhodí výše. Zdejší pouť po sv. Janu Křtiteli nebývala zvláště četně navštěvována. Stánků obchodníků bylo většinou málo, někdy přijel kolotoč nebo houpačky. V druhé polovině srpna se konaly dožínky, kdy hoši v krojích na koních a dívky rovněž v krojích na vyzdobeném žebřiňáku projeli obcí. Někdy i dům od domu udělovali hospodáři věnečky s klasem obilí a přitom zpívali různé písně, někdy zvláště pro ten rok složené, většinou veselé a vtipné. Výtěžek z dožínek býval darován na dobročinné účely. Posvícení se zde neslavilo hlučně. V listopadu se začalo drát, přičemž se vypravovaly příběhy a pověsti i četly knihy. Před Vánoci se stavěl v kostele betlém a na Štědrý den děti ráno rozmísťovaly pod stromy slámu a říkaly: “Přijde-li do stavení první cizí člověk mužského pohlaví, budou míti v chlévě volíka, přijde-li žena bude to jalovička.” Mládež hrála různé hry. Večer se chodilo do kostela na půlnoční mši a trubač troubil před staveními.
Lidové kroje v obci zcela vymizeli ve druhé polovině 19. století.
