Nejnovější foto

Rozlosování zápasů TJ Vřeskovice - jaro 2018
k nahlédnutí zde

Kalendář
Dnes je  pátek,
 16. listopad 2018
Svátek má
 
 
Odkazy
SDH Vřeskovice
SMS InfoKanál
 


Seznam služeb CzechPoint ke stažení


TOPlist  

 

 

Historie obce

Toulky minulostí Vřeskovic

Martin Kříž

 
Strukturovaný obsah:
1. Slovo úvodem
2. Trocha zeměpisu, název obce
3. Historie obce
   - Ves v držení pánů z rodu Drslaviců
   - Za časů vlády pánů z Roupova
   - Další držitelé Vřeskovic
   - Obec na počátku 20. století
   - Rozvoj Vřeskovic ve 20. a 30. letech
   - Události ve čtyřicátých a padesátých letech
   - Poklidná šedesátá a sedmdesátá léta
   - Život v osmdesátých a devadesátých letech
4. Spolky a spolkový život
   - Spořitelní a záložní spolek (Kampelička)
   - Sbor dobrovolných hasičů
   - Čtenářsko - hospodářská beseda
5. Divadlo
6. Lidová mluva
7. Staré zvyky
8. Vřeskovičtí muzikanti
9. Náhodné nálezy, popis stavení, boží muka, škola
10. Lesy
11. Hospody, silnice a doprava
12. Pomník padlých, Vřeskovická tvrz
13. Zvony na kostelní věži
14. Seznam použité literatury a pramenů
 

Slovo úvodem

            Neexistuje už příliš mnoho míst, která by si udržela neopakovatelnou atmosféru minulosti, tak jako Vřeskovice na Švihovsku.Z této obce na každém kroku přímo dýchá historie, kterou zde začali psát ve 14. století příslušníci rozvětveného rodu Drslaviců.                
Už z dálky vítá návštěvníky této malebné vsi s mnoha selskými statky věž starobylého děkanského kostela sv. Jana Křtitele, který je společně s obcí ukryt v údolí obklopeném návršími s poli a lesy. Okolní krajině dominuje vrch Stramchyně a stranou nad Vřeskovicemi vystupuje les Stříbrnice, kde se v minulosti nacházely  u železitého pramene menší lázně. Mnohaletou tradicí, sahající až do 17. století, se může pochlubit i zdejší škola, která byla bohužel pro nedostatek žáků v 80. letech 20. století zrušena.
            Svůj svébytný vzhled si obec udržela zejména díky své poloze, neboť leží poněkud stranou od hlavní silnice a železniční tratě z Klatov do Plzně. Vřeskovice jsou nádhernou obcí, kde doposud nalezneme genia loci místa, které si uchovalo svoji tvář i přes propast staletí. Pevně věřím, že ji zdejší obyvatelé udrží i v budoucnosti, a zachovají tak tuto oázu klidu pro naše potomky.
            Knihou, kterou Vám nyní předkládám, se snažím vyplnit prázdnou mezeru v mapování minulosti Klatovska a přiblížit čtenáři krajinu, která není, jen zdánlivě, turisticky příliš atraktivní. Tato publikace Vás doufám přesvědčí, že zdejší region ukrývá mnoho zajímavostí spjatých se životem našich předků a že stojí za to se sem vypravit a tyto pamětihodnosti si na vlastní oči prohlédnout.

 

Trocha zeměpisu

        Vřeskovice se rozkládají v kotlině, která je otevřena východním směrem k Borovům. Ze severu, západu a jihu je kryta zalesněnými vrchy Míchalicí (483 m), Holým vrchem (474 m), Kobylnicí (482 m), Ostrým vrchem (520 m), Kněžhorou (491 m), Stříbrnicí (538 m) a Stramchým (541 m). Nadmořská výška vrchu  ve Vřeskovicích, kde stojí kostel, je 416 metrů. Geologický podklad severní části tvoří břidlice, v jižní části, kde se nachází vrch Stramchý, se nalézá buližník. Většina půdy kolem obce je hlinito-písčitá. Jelikož jsou Vřeskovice dobře chráněny okolními vrchy, panuje zde mírné podnebí.

 

Název obce

            Zmínka o Vřeskovicích pochází už z roku 1352, kdy je vzpomenut kdosi z Wrzieskouicz, ale o čtvrt století později jsou zapsány Brzieskouicze. Počáteční v a b se pak spolu perou  až do dnešních dnů. Ačkoliv musíme psát Vřeskovice, v lidovém podání zvítězily Břeskovice. Možná, že proto, že význam pojmenování Vřeskovice je hůře vysvětlitelný než Břeskovice, ty mohly totiž vzniknout od přídavného jména březí, kterého se na vsi hojně užívá. Zkrácení ie, které by jinak dalo í, je patrné na záznamu z roku 1442: Brzesskowicze. Původně však název vsi neměl pranic společného se slovem březí, šlo totiž o ves. kde se usadili Vrieskovici, lidé Vřískovi (nelze však vyloučit ani lidi Vřeskovy). Jiným vysvětlením původu tohoto místního jména je, že tu žili lidé na vřískách (vřeskách), to by znamenalo, že tu rostl vřes, neboť vřesný kopec, a na tom kopci Vřeskovice byly vybudovány, byl takový kopec, kde rostlo hodně vřesu. Ke změně V v B mohlo také dojít vlivem nářečí, neboť zejména v jižních Čechách máme takovou změnu doloženu, např. místo javor se říkalo jabor.
Od slova vřes vzniklo u nás pojmenování mnoha obcí, avšak Vřeskovice jsou jenom jedny a ani Břeskovice nikde nenajdeme.

 

Historie obce

            “Jihovýchodně od Roupova prostírá se úhledná ves Vřeskovice. Podlé ní táhne se směrem                     k severovýchodu ostroh ne sice strmě, ale dosti příkře na obě strany se skláněje, na jehož konci stojí  starodávný kostel Vřeskovský, v první polovici našeho století obnovený. Před kostelem stojí škola a hned za ní jest místo, kde stávala tvrz Vřeskovská.”
                                 (August Sedláček)

 

Ves v držení pánů z rodu Drslaviců

            Vřeskovice patřily pravděpodobně už od svého založení pánům z rodu Drslaviců (*).  Obec si zvolila jedna větev rodu za své sídlo a postavila si zde tvrz. Vřeskovičtí páni se lišili od ostatních    příslušníků rodu tím, že měli ve svém znaku v klenotu rybu. Prvním doloženým příslušníkem rodu je Ota z Vřeskovic, který se původně psal z Biřkova (v letech 1336 - 1339). Ten prodal v roce 1339 hořejší mlýn ve vsi Křenicích Chotěšovskému klášteru.
První zmínka o vsi pochází z roku 1352. V její těsné blízkosti, na planině kopce, stála osada zvaná Krásný Úpor, kde bylo několik stavení a dvůr. V letech 1362 a 1409 je doložen její německý název Schönanger.

Rod pánů z Vřeskovic byl značně rozvětvený a dědictvím se statek neustále drobil. Jeden z pánových synů se stal často i místním farářem. Jako patronové oltáře sv. Jakuba ve vřeskovickém kostele se připomínají v roce 1358 Sezema z Borov (v roce 1391 se píše z Heršteina) se sourozenci. Jeden z jeho bratrů, Bohuslav Hrubec ze Schönangru, se vyskytuje od roku 1362 několikrát v dobových pramenech. Kromě svého podílu ve Vřeskovicích vlastnil Bohuslav také statky v okolí Ronšperka (dnešní Poběžovice). V roce 1375 prodal svůj podíl ve vsi pánům z Roupova, kterým odevzdal také svůj podací hlas v kostele u oltáře sv. Jakuba. V roce 1386 prokázal králi veliké služby, když ho provázel na výpravě do Uher, za což mu Václav IV. dovolil postavit dva masné krámy v Praze. Současně s Bohuslavem se v pramenech v letech 1367 -1384 uvádí Zdebor Bílý z Vřeskovic, který byl také jedním z patronů oltáře sv. Jakuba. Bušek z téhož rodu byl od roku 1367 farářem ve Vřeskovicích a zemřel asi v roce 1380. V  roce 1362 se připomíná jako poručník mladých pánů Brodských Přibík z Vřeskovic. Ten byl ženatý s nějakou Kunkou, se kterou měl dceru Přibu, vdanou za Hanuše z Vildenfelsu, a dva syny. Přibíkův starší syn Racek, řečený napřed ze Schönangru a později Sedák z Vřeskovic, držel tvrz a k ní nějaké polnosti. V roce 1385 se zúčastnil křížové výpravy proti pohanským Litvanům. O tři roky později uzavřel smlouvu s Něprem z Roupova o podací kostelní ve Vřeskovicích, tak aby každý měl jeden hlas a Racek mohl po smrti Drslava, tehdejšího faráře, podávat za svého bratra Buška. V roce 1392 nacházíme Racka opět na vojenské výpravě, na které 24. června došel až na hranice Chorvatska k řece Dunaji. Když se vrátil, jeho bratr, farář, na něm požadoval otcovský podíl          z panství. Teprve v roce 1394 Racek slíbil vydat ze svého statku  svému bratrovi 42 kop. Až do roku 1397 se Racek připomíná jako patron zdejšího kostela. Tento šlechtic často pobýval mimo své panství, a tak se dá soudit, že měl na svém sídle purkrabího, který jeho statek obhospodařoval. V roce 1399 se v tomto úřadě připomíná jakýsi Všerubec.
            Rackův bratr Bušek, který je znám z pramenů od roku 1380 se stal o deset let později vřeskovickým  farářem. V roce 1397 však působil už jako duchovní v Sekyřanech, kde asi v roce  
          1409 zemřel Rackův syn Jan z Vřeskovic se vyskytuje v Ietech 1407 - 1419 jako patron zdejšího kostela. V roce 1416 zemřela Kunka, která zapsala všechno věno své dceři Přibě a jejím dětem z Vildenfelsu. Jan tomu sice odpíral, ale nemohl s tím nic dělat.
         V husitských válkách proslul Otík z Vřeskovic (snad Janův bratr). Ten byl v roce 1429 sudím ve přech Starého a Nového Města pražského a držel v letech 1431 - 1433 dům v Kozí ulici v Praze. S první manželkou Anežkou z Janovic získal věnem 500 kop zapsaných v Uhlířských Janovicích, kteréž později zapsal druhé manželce  Anně z Úlibic. V roce 1431 jí odkázal  všechno své movité i nemovité zboží. Jediná jeho dcera Veronika byla provdána za Ctibora Kačici ze Svojkova. V roce 1456 byla provolána po Otíkovi odúmrť, 600 kop grošů zapsaných na Vřeskovicích, které si vyprosil Ctibor. Proti tomu byla Anna z Vřeskovic, manželka Domaslava Mládence z Miličína, jež na sebe převedla věnné právo patřící vladykům z Vildenfelsu. Spolu pak vedli spor o tvrz, Krásný Úpor a dvůr ve Msticích. Když Veronika ovdověla, vdala se v roce 1462 podruhé za Alexandra Kapouna a nedlouho potom své právo prodala.

 

Za časů vlády pánů z Roupova

            V roce 1455 Roupovští připojili ke svému panství vřeskovickou tvrz s Krásným Úporem a Msticemi. Asi tehdy se dostaly Vřeskovice zcela do rukou pánů z Roupova. Již v letech 1423  a 1426 Jan a Purkart, bratři z Roupova, (*) zde provozovali sami podací právo, což se dá vyložit i tak, že tehdejší držitelé Vřeskovic se přidrželi vyznání pod obojí a k dosazení katolického kněze nechtěli svolit. V roce 1467 katolická strana po prohlášení klatby na krále Jiřího z Poděbrad naléhala na to, aby kněží odstoupili od poslušnosti ke králi, a hrozila zastavením všech duchovních služeb těm, kdo tak neučinili. Mnozí kněží rozkazu svých patronů neuposlechli   a interdikt neuznali, což se stalo i ve Vřeskovicích. 
Za husitství se Roupovští značně obohatili, neboť si přivlastnili řadu církevních statků. Jan I. z Roupova zemřel mezi lety 1443 a 1448. Jeho syn Jan II. z Roupova byl věrným straníkem králů Jiřího z Poděbrad i Vladislava II. Jagellonského. Zastával řadu významných úřadů, rozmnožil své panství a dosáhl také povýšení svého rodu do panského stavu. Měl čtyři syny, kteří se sice o otcovské dědictví rozdělili, ale nakonec celý Roupov držel Jan III., protože jeho bratr Hynek vstoupil do kláštera, Purkart brzy zemřel a Václav si koupil Bělou a založil tak žitenickou větev. Pravděpodobně Janovým přičiněním byl Roupov povýšen v roce 1504 na městečko. Jan III. zemřel v roce     1540. Měl tři syny, z nichž Kryštof dostal Poříčí, Volf Roupov, ale protože se stal loupežníkem a přepadával na silnicích, získal kolem roku 1544 hrad třetí syn, Adam. Ten měl významné postavení v politickém životě českého státu, neboť byl radou Ferdinanda I. i Maxmiliána II.
Páni z Roupova však v té době ještě celé Vřeskovice nedrželi; jeden dvůr kmecí vlastnil v 16. století jiný majitel, který jej prodal před shořením zemských desek (okolo roku 1545) Janovi z Roupova. Teprve tehdy bylo celé bývalé panství Vřeskovice připojeno k Roupovu. Vřeskovická tvrz byla tehdy už pustá.
Čtyři synové Adama z Roupova si v roce 1573 rozdělili panství mezi sebe. Vilém dostal polovinu hradu a několik vesnic. Jan IV. a Hynek zdědili jen vesnice, ale protože neměli kde bydlet, zůstávali zatím v pokojích Kryštofa Karla, který získal vřeskovický statek současně s polovinou hradu. Ten toto zboží později prodal s  pustou vřeskovickou tvrzí, s poplužním dvorem, právem podacím v kostele, krčmami, ovčínem atd. svému bratru Janovi. Zpráva o prodeji představuje poslední zmínku o vřeskovické tvrzi.
Jan IV. nakonec od svých sourozenců koupil celý hrad.V letech 1595 - 1598 dal rodové sídlo přestavět (*), takže budilo u všech současníků obdiv. Nechal zde postavit rozsáhlou kuchyň, kde se na ohništi mohl péci celý vůl. Hlavní hradní sál byl vyzdoben asi 300 erby, jež znázorňovaly rodovou genealogii. Při zkáze hradu v polovině 18. století vzala za své bohužel i tato jedinečná výzdoba. Také krb měl zlacené erby a podle Bohuslava Balbína prý jen výstavba sálu stála 1000 tolarů.

 

Další držitelé Vřeskovic

            Jan IV. z Roupova se nákladnou stavbou příliš zadlužil a na nátlak věřitelů byl v roce 1607 nucen Roupov s celým panstvím (hrad Roupov, městečko, poplužní dvůr, ovčíny, pivovar a vsi Vřeskovice a Mstice s dvory, Biřkov s pustou tvrzí a Kbel) prodat Janovi z Klenové, z Janovic a na Žinkovech. Jan z Klenové, nejvyšší písař Království českého, byl oddaným stoupencem Habsburků. V roce 1616 postoupil Roupov svému synu Vilémovi. I ten, jako horlivý katolík, stál při Ferdinandovi II., a byl proto v roce 1619 vsazen odbojnými stavy do vězení. Své poddané nutil násilím k přestupu na katolickou víru a ty, kdo odmítali, dával bít holí. V roce 1655 se o otcovské dědictví podělili čtyři Vilémovi synové, z nichž Hartman, zvaný také Maxmilián, dostal panství Roupov. Tehdy k němu vedle hradu, městečka a dvora patřily dvůr  a ves Vřeskovice, tvrz a dvůr v Dolních Nezdicích, vsi Jíno, Kaliště, Mstice a Biřkov. Po něm získal v roce 1675 statek jeho nezletilý syn František Hartman, za něhož spravovala panství nejdříve jeho matka Kryzelda Nebílovská a pak jeho sestra Alžběta Františka. František Hartman dal v roce 1696 postavit na místě staré hradní kaple novou, zasvěcenou sv. Anně. Je to prostá barokní stavba stojící v předhradí. V  roce 1704 však celé panství prodal Janovi Jiřímu z Haubenu, který Roupov spojil s Červeným Poříčím (*). Nový majitel zahynul v roce 1716 jako císařský generál v boji proti Turkům  panství zdědila jeho dcera Františka Augusta provdaná za hraběte Törringa zJettenbachu. Jejich syn Norbert však musel panství prodat. V dražbě je koupil bavorský vévoda Kliment František. Ten v roce 1795 poříčské panství odkázal svému bratru Maxmiliánu Josefovi, který je o deset let později postoupil arciknížeti Ferdinandovi, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému, od něho je v roce 1824 získal velkovévoda Leopold II. a po něm císař Ferdinand. Tím se panství dostalo do rukou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I.

Obec na počátku 20. století

            V roce 1909 bylo ve Vřeskovicích založeno meliorační družstvo, které pravděpodobně záhy zaniklo.
Po pravé straně silnice do Lhovic stávala cihelna Jan Voráčka z Vřeskovic, která zanikla asi v roce 1904. Poslední cihlář se jmenoval Soukup.
V roce 1918 vyhlásila Česká republika samostatnost. Vřeskovičtí podle údajů v kronice zpívali a jásali. Nebylo stavení, kromě fary, na kterém by nevlál prapor českých barev a nebyly zavěšeny věnce. Mládež a hasiči stavěli slavobrány. Obyvatelé vyšli do průvodu, který zahájil proslov učitele Václava Topinky a nová státní hymna. Záborovým zákonem nové Československé republiky se Vřeskovice staly samostatnou obcí.
První obecní volby se konaly 15. června 1919. Proti jejich průběhu však byl podán protest a volby se musely opakovat 14. prosince. Opět se však vyskytly námitky, a tak byla nová volba schválena až v roce 1920. Prvním starostou byl zvolen Jan Černý.
V klatovské nemocnici zemřel 15. ledna 1920 děkan Fencl. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho obyvatel. Podle slov tehdejšího kronikáře Matěje Kroupy lidé přišli více ze zvědavosti než z lásky, neboť se    v obci jako věrný příznivec Habsburků netěšil velké oblibě.
V roce 1920 bydlelo ve Vřeskovicích 524 obyvatel a o rok později 549.

 

Rozvoj Vřeskovic ve 20. a 30. letech

            Problémy s volbami měli Vřeskovičtí také v roce 1924, kdy byl zvolen starostou Václav Vitanovský. Ten záhy rezignoval a do jeho úřadu byl zvolen Jan Hřebec. Nastaly však nějaké komplikace a nový starosta byl definitivně potvrzen až 15. listopadu 1925.
Na základě zákona o pozemkové reformě se v roce 1925 uskutečnila parcelace hospodářství červenopoříčského statku, tedy i dvora ve Vřeskovicích. Polovinu pozemků získali hlavně drobní zájemci, domkáři a malorolníci. Ze dvora ve Vřeskovicích o výměře 120 ha zůstal zbytkový statek 62 ha, který byl přidělen bývalému správci v Žákavé na Blovicku Šimonu Gruberovi. O rok později koupila Dělnická tělovýchovná jednota pastvinu za děkanstvím a zřídila zde hřiště.
V roce 1927 investovala obec do oprav školy 3000 Kč  a kostela 12 000 Kč. Ve vřeskovicích bylo tehdy 103 popisných čísel. V prvních letech samostatné republiky v obci lidé hodně stavěli nové domy, dvacet jich vzniklo na místě někdejší osady Krásný Úpoř a “Na Pajzovně”. V roce 1927 zavedli zdejší zastupitelé do obce elektrický proud a rovněž zahájili stavbu nového vodovodu na vrch se školou. Ten byl uveden do provozu 29. března o tři roky později a vodou  zásoboval školu a jedenáct dalších objektů. Stavbu vodovodu za 23 766 Kč inicioval tehdejší řídící učitel Matěj Kroupa.
V roce 1928 obec zakoupila do kostelní věže dva nové zvony.
O rok později, 12. listopadu kolem druhé hodiny ranní, se stala v obci záhadná vražda, která nebyla nikdy objasněna. Sedmdesátisedmiletý rolník Matěj Berka byl neznámým útočníkem střelen přímo do srdce. Jako podezřelý byl tehdy zatčen Jan Štych, který však byl zanedlouho pro nedostatek důkazů propuštěn. Tragické události v tomto roce pokračovaly, když si Matěj Votík podřezal břitvou krk a vykrvácel.
V roce 1929 byl zvolen starostou rolník Vojtěch Trdlička. Úředním sčítáním lidu, které se konalo 1. prosince 1930, bylo zjištěno, že v obci žilo 587 obyvatel. O dva roky později se začala stavět nová silnice ke Lhovicím.
V roce 1933 otřásla obyvateli další vražda. Tentokrát však byl zjištěn útočník i motiv. Obětí se stala mladá dívka Anna Tíkalová z Vřeskovic, kterou ze žárlivosti zabil Václav Kastner z Roupova, protože mu ji její rodiče nechtěli dát  za manželku.
Tentýž rok Vřeskovičtí postavili pomník padlých na rozcestí silnic k Biřkovu a k Lhovicím za 5300 K V roce 1935 se do kostela vloupali neznámí zloději.
Pošta byla ve Vřeskovicích zrušena v roce 1936 po třiceti letech existence. Tento rok byl zvolen starostou Jan Kokožka.
Obecní rybník na návsi byl vybetonován v roce 1938 a o rok později byl upraven a vyčištěn. Starostou byl zvolen Matěj Berka, který ještě tentýž rok rezignoval, a na jeho místo byl zvolen František Kopejtko.
Vedle majetku obce, správy státních lesů a zbytkového statku v objektu čp. 34, vlastnilo ve třicátých letech 20. století nejvíce nemovitostí zdejší děkanství. Sedláci obhospodařovali 23 ha pozemků, polodvorníci měli zhruba polovinu, chalupníci asi čtvrtinu. V obci stávaly selské dvory v čp. 33 u Racků, kde bývalo také  rychtářství. Další dvůr byl u Tikalů v čp. 2, u Vojtů v čp. 3,   u Sušanků v čp. 4, u Bláhů v čp. 5, u Adamů v čp. 30, u Kašparů v čp. 6, u Kaňáků v čp. 26, u Votíků v čp. 19, u Kuželů v čp. 80. Většina těchto dvorů byl rozprodána na menší díly nebo zcela zanikla.

 

Původní chalupníci žili převážně na místě někdejší samostatné osady Krásný Úpor u Trdličků v čp. 8, u Říhů v čp. 42, u Petelíků v čp. 9, u Berků v čp. 10, u Drdíků v čp. 12, u Kulhánků v čp 23, u Melicharů v čp. 21, u Kristianů v čp. 22, u Škardů v čp. 17, u Drdů v čp. 15 a dalších. Prostranství Krásného Úpořu mezi dvěma řadami chalupníků bylo později zaplněno domkářskými staveními. V chalupách na vrchu a pod vrchem bydleli domkáři a podruzi.  (Pozn. autora: čísla popisná jsou uváděna podle starého číslování)

 

Události ve čtyřicátých a padesátých letech

            V letech 1944 - 45 přijelo do Vřeskovic několikrát gestapo  a zatýkalo místní obyvatele.
V sobotu 17. dubna 1943 přijelo do obce gestapo z Klatov a jeho příslušníci zde zatkli tyto občany: Karla Kokožku z čp. 86, Václava Kokožku z čp. 13, Ondřeje Kokožku z čp. 63, Josefa Kokožku z čp. 108 a Jana Kokožku z čp. 63, dále manželky Karla a Václava Kokožky a sestru Karla Kokožky Annu. Karlovi Kokožkovi se podařilo uprchnout do lesů. V obci gestapo vyhlásilo, že pokud nebude Karel Kokožka nalezen, stihne obec nejpřísnější trest.V pondělí večer se Karel Kokožka dobrovolně vrátil od Roupova a sám se přihlásil na gestapu, aby zachránil obec i její obyvatele. Všichni zatčení byli umístěni do trestnice v Klatovech. Ondřej, Jan a Václav Kokožkovi a ženy byli propuštěni po šesti týdnech vězení, sestra Karla Kokožky byla propuštěna hned druhý den. Karel Kokožka byl odvezen do Drážďan, kde byl v roce 1944 popraven. Josef Kokožka byl vězněn v Praze a dočkal se osvobození.
Pro sabotáž v plzeňské Škodovce byl 30. ledna 1944 zatčen Jan Drozda, který byl uvězněn na Pankráci v Praze, kde po šesti týdnech zemřel.
Příchodem jara v roce 1945 zesílily letecké útoky letadel bombardovacích, stíhacích i hloubkových. Zajímavou událost z této doby popsal kronikář Karel Kaňák. “Často jsme viděli celé stovky letadel nad našimi hlavami, jindy jsme byli zase svědky ojedinělého útoku hloubkového letadla na vlak, auto nebo povoz. Do paměti se nám však vrylo zejména pondělí 5. března 1945. Bylo ticho a podmračeno. Lidé už pracovali na polích. Tu náhle v 10 hodin 15 minut shodila  za mraky schovaná letadla deset těžkých pum na pole a silnici od Vřeskovic k Borovům. Svržené pumy vyryly trychtýře o průměru větším než deset metrů a hloubce až pět metrů. Hlína, kameny a kusy kamení létaly kolem. Opravdu bylo velké štěstí, že se v těchto místech nikdo nenacházel. Ohromnou detonací se zatřásly v naší obci obytné budovy, škola i kostel. Vše bylo zahaleno černým dýmem a lidé se domnívali, že hoří. V kostele u oltáře byla vyražena obě okna. Také jinde byla rozbitá okna.”

            V roce 1945 byla v obci zřízena mateřská škola v přízemí budovy čp. 36 (staré číslování) kam začalo chodit 18 dětí.
Na pomník padlých byla v roce 1946 umístěna deska se jmény obětí druhé světové války. Tentýž rok byl zvolen obecním strážníkem František Tíkal za měsíční odměnu 200 Kč do doby, než obec zakoupí rozhlas, což se stalo už následující rok, kdy byl pořízen za 96 tisíc korun. Vysílalo se z budovy kampeličky.

 

V době okupace se počet obyvatel zvyšoval, avšak po roce 1945 se mnoho lidí z obce odstěhovalo, takže koncem roku 1946 se  připomíná už jen 485 obyvatel. Nejvíce zdejších lidí odešlo osídlovat pohraničí.
Únorové události v roce 1948 ovlivnily život i ve Vřeskovicích. V obci byl ustaven ze zástupců komunistické a sociálně demokratické strany, Jednotného svazu českých zemědělců, svazu mládeže, sboru dobrovolných hasičů, legionářů, Svazu osvobozených politických vězňů, Dělnické tělocvičné jednoty a Revolučního odborového hnutí tzv. akční výbor národní fronty. Ve škole se konala výstava knih a do Vřeskovic byl pořízen první telefon. Koncem roku bylo v obci 110 čísel popisných, kde žilo 473 obyvatel.
V roce 1949 byla ve Vřeskovicích založena Tělocvičná jednota Sokol a v květnu sem začal jezdit pravidelný autobusový spoj na trase Strýčkovice - Borovy. Tento rok byla zřízena rovněž veřejná telefonní stanice v čp.87 v obchodě u Petra Mareše.
Na místním národním výboru začala k prvnímu lednu 1950 fungovat matrika, kam spadali obyvatelé Vřeskovic, Biřkova, Zderazu, Bolkova, Borov, Dlouhé Louky, Kámenu, Křenic, Nezdic, Otěšic, Ptenína, Újezdu, Přetína, Býšova, Roupova, Horušan, Strýčkovic a Háje (celkem asi 3900 obyvatel).
V březnu 1951 obec zřídila veřejné elektrické osvětlení v ulici "Na Pajzovně" a v dubnu byly předány obecní lesy pod správu Československým státním lesům. O dva roky později byl násilně    vystěhován z obce Jan Mraček z čp. 3 a jeho pozemky byly zabaveny a předány Československým státním statkům.
První televizor si do Vřeskovic přivezl jeden z občanů v roce 1954. V létě byla dokončena stavba hasičské zbrojnice.
V říjnu 1955 zemřel děkan Karel Smetana, který působil v obci od roku 1924.
Jednotné zemědělské družstvo bylo ve Vřeskovicích založeno v roce 1956 a o dva roky později museli ukončit svoji činnost poslední soukromí zemědělci, kteří byli přinuceni ke vstupu       do JZD. Obec zakoupila v roce 1959 vlastní promítací přístroj a jako promítači byli vyškoleni M. Kalaš z čp. 11 a Vojtěch Zub z čp.107.Ve Vřeskovicích bylo v té době evidováno 40 motorek a 7 osobních automobilů. V červnu přišlo velké krupobití, které zničilo téměř všechnu úrodu a v témže měsíci provoz zahájila lékařské ordinace a v prostoru bývalé farské zahrady byla vybudována požární nádrž, která slouží zároveň jako koupaliště. Začátkem června byla také otevřena nová samoobsluha Jednoty a její první vedoucí se stala paní Kaňáková. Jednotné zemědělské družstvo na konci 50. let hospodařilo na výměře 480 ha a postavilo kravín pro sto dojnic.

 

Poklidná šedesátá a sedmdesátá léta

Hlasováním na veřejném zasedání v roce 1960 bylo rozhodnuto, že obec bude začleněna do okresu Klatovy. Zároveň se uskutečnilo sloučení obcí Vřeskovice, Borovy a Nezdice pod správu jednoho MNV. V souvislosti s tím byla předána matrika do Švihova. Rovněž došlo ke sloučení místních JZD do velkého celku s názvem  JZD Nové Klatovsko, které hospodařilo na 1025 ha. V obci bylo také vylepšeno veřejné osvětlení a počet lamp se zvýšil ze třinácti na třicet šest.

Rok 1961 znamenal velký úspěch pro všechny vřeskovické sportovce, neboť zdejší hokejisté postoupili do I.třídy krajského přeboru. Na jaře byly vyasfaltovány silnice z Borov přes Vřeskovice až na konec Biřkova a obě části silnice vedoucí přes obec směrem k Roupovu a Lhovicím. V dubnu zapálil blesk stodolu Josefa Kaliny u čp.28, která i přes veškerou snahu hasičů lehla popelem.
            V roce 1963 uspořádála základní škola společně s nezdickou školou atletickou soutěž, ve které zvítězili vřeskovičtí žáci.
            V šedesátých letech byla hojně využívaná požární nádrž, v létě jako koupaliště a v zimě jako kluziště pro hraní hokeje. Na parketě v jejím těsném sousedství byly pořádány taneční zábavy.
            Hokejisté v roce 1964 stále hráli v první třídě a házenkáři v okresní soutěži. Tento rok zemřela ve věku 88 let paní M. Sedláčková, známá v širokém okolí jako porodní asistentka, která přivedla na svět více než patnáct set dětí.
            Na jaře 1967 byla zahájena stavba kulturního domu, která se rozběhla na plno o dva roky později, kdy byla oficiálně povolena Okresním úřadem v Klatovech. Stavba zařízení byla dokončena  v roce 1973 a  náklady  na ni činily 1 104 708 Kč, odpracováno bylo  36 309 hodin, z toho 12 773 brigádnicky.
            V roce 1969 bylo zahájeno postupné nahrazování stávajících svítidel veřejného osvětlení  za výbojky a došlo k postupné  rekonstrukci cesty od hlavní silnice ke hřbitovu. Dále bylo dokončeno asfaltování silnice z Vřeskovic přes Lhovice až do Švihova. Základní školu tento rok navštěvovalo 29 dětí, z toho 21 z Vřeskovic. Okresní úřad se pustil do rekonstrukce hřbitovní zdi, která byla ukončena v roce 1974. Rovněž byly vybudovány betonové základy pro dvě autobusové čekárny. Současně Vřeskovičtí jednali s ČSAD Klatovy o zřízení linky Vřeskovice - Klatovy.
            V roce 1971 byla dokončena stavba autobusové garáže (kromě vnější fasády). Podle sčítání lidu žilo tehdy v obci 366 občanů ve 105 domech. Do budovy školy byl zaveden vodovod a samostatná elektrická přípojka pro akumulační kamna. Tělovýchovná jednota měla dva oddíly, národní házenou a lední hokej. V oddílu házené byla dvě družstva, a to muži a žákyně, v oddílu ledního hokeje družstvo mužů. O tři roky později byla v oddílu národní házené čtyři družstva, muži, dorostenci, žákyně a žáci.
            S nedalekým městem Švihov byly Vřeskovice sloučeny v roce 1976. Velkým úspěchem skončilo první setkání rodáků, které se v následujících letech pravidelně opakuje každých 5 let. Zahájena byla také výstavba šaten na hřišti za farou, která byla dokončena v dalším roce. Tělovýchovná jednota oslavila 60. výročí svého založení a 50. výročí vzniku oddílu národní házené. Družstvo žen vyhrálo bez ztráty jediného bodu krajský přebor.
       V roce 1979 byla postavena lávka přes potok u vodní nádrže.  V obci žilo 320 obyvatel, z toho 97 důchodců.

 

Život v osmdesátých a devadesátých letech

            V roce 1980 se uskutečnilo druhé setkání rodáků, na kterém se sešlo téměř 400 rodáků a občanů obce. Oddíl národní házené měl pět družstev, muže, ženy, dorostence, žáky a žačky. Činnost oddílu ledního hokeje byla pro nedostatek hráčů přerušena.
V červnu 1981 se naposledy zavřely dveře místní školy a vyučování bylo ukončeno. Z tohoto důvodu byla zavedena nová autobusová linka z Vřeskovic do Švihova, tzv. "školák". Na podzim byla obnovena činnost oddílu ledního hokeje, ale po skončení sezóny byla podruhé ukončena (a do dnešních dnů neobnovena).
Oddíl národní házené měl v roce 1983 tři družstva, muže, ženy a žáky.
V roce 1984 bylo vybetonováno dno vodní nádrže, která se upravovala už od sedmdesátých let, a byl vybudován svod vrchní vody “Na Pajzovně".
V dubnu 1985 byly zahájeny práce na stavbě nové prodejny na  místě stavení po paní Tíkalové, vedle kulturního domu. Uskutečnilo se také třetí setkání rodáků, kterého se zúčastnilo 360 rodáků a občanů obce. V tomto roce žilo v obci 323 obyvatel.
Stavba prodejny Jednoty byla dokončena v roce 1986. Tento rok byla zrekonstruována místní komunikace od domu p. Buriana čp. 64 ke hřišti a ke "kaštanům". Oddíl národní házené měl čtyři družstva, muže, ženy, dorostence a žáky. Družstvo mužů čekal v roce 1986 historický úspěch, když poprvé postoupilo do krajské soutěže. V sále kulturního domu se pravidelně jednou týdně promítaly filmy, v červenci se pak uskutečnil filmový týden pro děti i dospělé, kdy se každý den pořádala dvě filmová představení.
Členové tělovýchovné jednoty dokončili v roce 1988 přestavbu skříňové avie, která do dnešních dnů slouží k přepravě hráčů a hráček všech družstev k zápasům. Stále také pokračovalo pravidelné promítání filmů v sále kulturního domu. V obci žilo 300 obyvatel.
Tělovýchovná jednota oslavila v roce 1989 70. výročí založení a 60. výročí vzniku oddílu národní házené. Listopadové události  tohoto roku měly velký vliv i na život obce. První rok po sametové   revoluci, v roce 1990, byl utvořen Občanský výbor ve Vřeskovicích, který patřil pod Městský národní výbor ve Švihově. Tento rok se opět konal tradiční sraz rodáků.
Vřeskovice se v roce 1991 osamostatnily a vznikl zde opět obecní úřad. Zvoleno bylo devítičlenné zastupitelstvo a úřadovna obce  vznikla v kulturním domě.  Prvním krokem nového zastupitelstva byla oprava místních komunikací a zavedení vodovodu  na hřbitov.
V roce 1992 obec získala zpět svůj historický majetek, pozemky a zejména lesy. V březnu tohoto roku zemřel první starosta obce Jan Míka. Na jeho místo byl zvolen Petr Cholopov, který zastával funkci starosty do voleb v roce 1994.
Kanalizaci v části obce ve směru na Biřkov vybudovala a generální opravu bytu a rozvodů vody v kulturním domě uskutečnila obec v roce 1993.
V roce 1994 obec zakoupila pozemek bývalého kluziště.V závěru roku se uskutečnily volby do obecního zastupitelstva  a starostou byl zvolen Jan Hrubý.
Pátý sraz rodáků, kterého se zúčastnilo 180 rodáku a občanů, se konal v roce 1995.

O rok později obec zrekonstruovala střechu na kulturním domě, což si vyžádalo investici 657 945 Kč. Tělovýchovná jednota dokončila stavbu víceúčelového zařizení, které budovala po etapách od osmdesátých let. Zde se nachází restaurace, ubytovna pro 20 osob, sauna a klubovna TJ. Byla zpracována urbanistická studie jako základ pro územní plán obce. Ze zdravotních důvodů odstoupil starosta Jan Hrubý a zvolen byl Jan Krotký.
            Obec uspořádala v červenci 1997, kdy byly na Moravě rozsáhé záplavy, sbírku na pomoc postiženým (mezi občany bylo vybráno 14 500 Kč a obecní úřad uvolnil 20 000 Kč ze svého rozpočtu). Tyto peníze byly zaslány obci Plešovec v okrese Chropyně  na Kroměřížsku.
            V listopadu 1998 byla zahájena oprava kostela sv. Jana Křtitele. Rekonstrukci věže kostela provedla firma SENCO Chaloupek z Plzně. Při demontáži křiže byla nalezena schránka s těmito dokumenty:  pamětni list z roku 1870, pamětní list z roku 1950, zápis o výdělcích v roce 1950, fotografie dělníků opravujících kostel v roce 1950, papírové peníze a mince. Pamětni list z roku 1870 musel být z důvodu poškození opraven ve Státním archivu v Horšovském Týně. Byla zhotovena nová schránka, kam byly uloženy původní dokumenty doplněné o záznam ze současnosti. V závěru roku se konaly volby do obecního zastupitelstva, starostou byl znovu zvolen Jan Krotký.V obci byla zahájena kabelizace telefonní sítě, telefonní přípojky byly vedeny ke každému domu. Také byl schválen územní plán obce, který bude sloužit k dalšímu rozvoji.
            V roce 1999 obec začala výstavbu hlavního rozvodu plynu, který vede obcí od Borov do Biřkova. Regulační stanice byla vystavěna u kostela sv. Jana Křtitele. V listopadu začalo budování přípojek do jednotlivých domácností, které se nachází při této trase(jednalo se o 43 přípojek na  jejichž zřízení se obec podílela částkou 469 000 Kč). Práce realizovala firma GASSPO z Klatov. V květnu byla ukončena oprava věže kostela, a to za částku 986 499,30 Kč. Na věž kostela byly instalovány nové hodiny s ciferníky za 98 054,- Kč. Starý hodinový stroj byl věnován Domu historie v Přešticích, kde se po opravě panem Květoněm z Přeštic stal ozdobou tohoto zařízení. V záři obec opravila střechu a krov kostela. Na Štědrý den se v kostele po dlouhé době konala půlnoční mše, kterou sloužil páter Ireney Kulig. Bohoslužby se zúčastnilo zhruba 200 lidí.
            V roce 2000 byla dokončena první etapa plynofikace a v závěru roku byla zahájena druhá etapa, kdy byly udělány rozvody po celé obci (realizovala firma PPT z Plzně). V srpnu se konal šestý sraz rodáků obce. K  31. 12. 2000 žilo ve Vřeskovicích 287 obyvatel. Na hřbitově, který byl římskokatolickou církví bezplatně převeden do majetku obce, nechali zastupitelé postavit urnovou zeď.
            Druhá etapa plynofikace byla dokončena v roce 2001 nákladem 2 201 609,30 Kč. Obec zakoupila budovu kampeličky od České spořitelny za částku 400 000 Kč. Objekt bude sloužit jako knihovna a v prvním patře zůstane zachován obecní byt. Belgická firma FLANDERS FARM zakoupila objekt bývalého zemědělského družstva a začala s opravou budov. Při sčítání lidu bylo zjištěno 287 obyvatel a 112 domů. V závěru roku byla započata oprava průčelí kostela, ve které se pokračovalo i v roce 2002.

 

Spolky a spolkový život

Živnostenské společenstvo

            Koncem osmdesátých let 19. století vytvořili místní podnikatelé Živnostenské společenstvo, jehož členy byli i živnostníci z okolních čtrnácti obcí. Organizace měla svůj prapor, který byl postaven v kostele v první lavici na pravé straně. Společenstvo zaniklo v roce 1940 při nařízené reorganizaci řemesel.

Zásobní spolek a obchody

            V roce 1870 vznikl ve Vřeskovicích Zásobní spolek (sklad). Hostinský Josef Sušanka z čp. 68 pro něj postavil samostatnou budovu (čp. 79). Pro špatný dovoz a hospodaření však spolek v roce 1879 zanikl a obchod převzal Jan Kaňák, původem z Roupova. Název Ve skladu se však udržel. Koncem 19. století vznikl obchod i v domě čp. 38. Tento obchod zanikl začátkem druhé světové války, kdy byli jeho majitelé (Židé) do koncentračních táborů a umučeni. Potom byla otevřena prodejna v domě čp. 87, který vlastnila Jindřiška Marešová, kde se nacházela i trafika. Tu po první světové válce obdržel válečný invalida Petr Mareš.
Ve čtyřicátých letech se v obci nacházely dva obchody, dva hostince, působili zde dva truhláři (čp. 12, čp. 76), krejčí (čp. 106), kovář, řezník (čp. 64) a natěrač (čp. 72). (Staré číslování)

Spořitelní a záložní spolek (Kampelička)

            Z popudu kaplana Josefa Vaňka a rolníka Matěje Kalaše byla ve Vřeskovicích 15. ledna 1905 založena Kampelička - spořitelní a záložní spolek pro Vřeskovice a okolí. Zakládajících členů bylo dvacet pět. Starostou spolku se stal Josef Vaněk a pokladníkem Matěj Kalaš. Úřadovalo se v neděli v domě pokladníka až do roku 1929, později v dalším soukromém domě.
Na žádost spořitelního a záložního spolku Kampelička ve Vřeskovicích se v roce 1937 rozhodl vládní komisař obce prodat kampeličce obecní domek, bývalou obecní pastoušku, na jejímž místě spolek o rok později postavil vlastní patrovou budovu. Po roce trvání měla kampelička 47 členů a v roce 1939 už 182 členů.
            První členové spolku: Josef Berka - rolník, Vřeskovice, Václav Berka - rolník, Vřeskovice, Jan Černý - rolník, Vřeskovice, Jan Hodaň - rolník, Biřkov, Emil Hrubý - hostinský, Vřeskovice, Matěj Kalaš - rolník, Vřeskovice, Jan Kaňák - krejčí, Vřeskovice, Josef Kaňák - obchodník, Vřeskovice, Václav Kleisner - rolník, Ježovy, Vavřinec Kotovský - výměnkář, Vřeskovice, Ondřej Mareš - rolník, Mstice, Ondřej Mornštein - rolník, Vřeskovice, Tomáš Mašek - rolník, Vřeskovice, Matěj Mraček - rolník, Vřeskovice, Matěj Pech - rolník, Biřkov, Jan Racek - rolník, Borovy, Josef Řezníček - rolník, Ježovy, Emanuel Stach - učitel, Vřeskovice, Matěj Šedivý - řídící učitel, Vřeskovice, František Topinka - domkář, Vřeskovice, Josef Vaněk - kaplan, Vřeskovice, Josef Vojáček - truhlář, Vřeskovice, Josef Voráček - rolník, Biřkov, František Voves - domkář, Borovy, Jan Zub   - rolník a truhlář, Vřeskovice.

Sbor dobrovolných hasičů

            V roce 1894 byl na popud Josefa Berky, Petra Racka, Ondřeje Mornšteina, Františka Topinky a dalších založen sbor dobrovolných hasičů. Původní zbrojnice byla v kůlně u obecního domku (pozdější kampeličky) a sbor vlastnil ruční čtyřkolovou stříkačku.
Za dobu svého trvání se zúčastnil úspěšně mnohých požárů v obci a okolí. Ve Vřeskovicích v roce 1894 hořela stodola u Kaňáků a o pět let později stodola a chlévy u Sušanků. V roce 1902 vyhořelo stavení u Topinků a u Vítů a v roce 1907 chalupa u Němců a dům u Drdů. U Zachů ve Msticích shořelo stavení po úderu blesku v roce 1918 a v roce 1939 se vzňala ze stejných příčin stodola u Adamů.
V letech 1895 a 1937 byly v obci pořádány dva župní hasičské sjezdy a 17. května 1935 byla sboru dobrovolných hasičů slavnostně předána obcí nová motorová stříkačka za 26 000 Kč.
V létě 1986 bylo sboru přiděleno Okresním národním výborem Přeštice požární auto. Sbor požární ochrany měl v té době 86 členů. V tomto roce zaznamenali členové sboru úspěch na tradiční požární soutěži v Bukové, kam se sjížděla nejlepší družstva z celého okolí. V klání se Vřeskovičtí umístili na prvním místě. Sboru bylo tehdy přiděleno vozidlo T 805 ze zálohy armády.
Sbor požární ochrany měl v roce 1987 82 členů a jeho předsedou byl  František Berka.
V roce 1988 sbor získal nové vozidlo CAS 25, pro které musela být upravena požární zbrojnice. Počet členů kolem osmdesáti se ve sboru udržel až do současnosti. (V roce 1998 bylo evidováno    83 členů.)

Čtenářsko - hospodářská beseda

            V roce 1895 se zasadil učitel Josef Nováček o založení Čtenářsko - hospodářské besedy, která měla za cíl kulturní a hospodářské povznesení obyvatelstva. Spolek založil zábavnou a naučnou knihovnu (tehdy ještě neexistovaly obecní knihovny), která objednávala denní noviny a časopisy. Vedle toho společně členové besedy nakupovali i umělá hnojiva, uhlí i hospodářské stroje. Pro potřebu členů byla zřízena dokonce i mostní váha. Spolek vykonal mnoho pro hospodářské a kulturní povznesení obce, ale zanikl v době druhé světové války. 

Ostatní spolky v obci

            Domkářské sdružení, Dělnická tělovýchovná jednota (viz kapitola Divadlo), Mládež národního souručenství (viz kapitola Divadlo), Tělovýchovná jednota (její úspěchy jsou popsány v kapitole Historie obce), Československý červený kříž, Československý svaz žen a Československý svaz zahrádkářů.

 

Divadlo

            Divadelní představení měla ve Vřeskovicích dlouholetou tradici. S příchodem zimy v roce 1939 se oživila kulturní činnost. Dělnická tělovýchovná jednota sehrála 3. prosince v restauraci U Bouřilů hru Muzikanti z české vesnice a Mládež národního souručenství u Voráčků 26. prosince Šamberkovu hru Palackého třída 27. Dělnická tělocvičná jednota měla vlastní jeviště, mládež převzala jeviště po dorostu Republikánské strany. Jednota pořádala 7. dubna 1940 u Bouřilů pestrý večer z aktovek a kupletů a o pouti  30. června představila pod širým nebem hru Pouťová královnička. Mládež uspořádala na návsi 1. září téhož roku lidovou hru Z českých mlýnů, jednota hrála v hostinci u Bouřilů 3. listopadu představení Zapadlý zvoneček a odpoledne 25. prosince dětské divadlo Zahrada míru a lásky. Vřeskovičtí divadelníci se zúčastnili také divadelní krajské soutěže, kde obsadili druhé místo hned za Klatovy. Divadelní představení se konala i během druhé světové války. V červnu 1941 se například uskutečnilo u Voráčků představení vytvořené z pásma veršů M. B. Stýbla. Ten měl při recitování svých básní v Plzni takové úspěchy, že se o něj začalo zajímat gestapo a další činnost mu zakázalo. Ve Vřeskovicích pásmo připravil učitel Josef Hořký. Kromě toho byly do pořadu nazvaného Vlastenecký cyklus zařazeny sborové trojhlasné zpěvy s doprovodem harmoniky.
Svaz české mládeže pořádal představení také v roce 1948, 15. února u Voráčků sehráli divadelní hru Karly Lužanské Selská krev se nezapře či 11. dubna taktéž u Voráčků hru J. Kubíka podle povídky V. Hálka Řeka zpívá. Zúčastnili se s ní i okresní soutěže, kde obsadili druhé místo. V květnu 1959 se uskutečnila slavnost "Staročeské máje", kterou pořádali členové Sokola a Českého svazu mládeže (režisér Matěj Kalaš ml.). V květnu 1965 se slavnost "Staročeské máje" opakovala. V šedesátých letech se podařilo obnovit přerušenou tradici ochotnického divadla a kolem mladého režiséra Slávy Krse se vytvořila dobrá parta, která nastudovala hru Podskalák se zpěvy od Karla Hašlera. Ta se dočkala na místní poměry nevídaných čtyř repríz. V roce 1966 ochotníci nastudovali hru Zločin bratří Lumierů. Jedna divadelní hra se hrála ještě v roce 1980.

 

Lidová mluva

(Podle zápisů v obecní kronice ze 40. let 20. století)

            Mluva lidí se dost liší od spisovné řeči a je jakýmsi přechodem k chodskému nářečí. Pátý pád podstatných jmén rodu ženského se  rovná prvnímu a koncovka se prodlužuje (např. Pepká, Barká).V sedmém pádě množného čísla podstatného jména se prodlužuje kmenová samohláska (např. párou, dráhou. Místo koncovky -ovic se říká -ojc (např. Berkojc). U přídavných jmen se místo koncovky -ý říká ej (např. zlej, dobrej), místo -í klade se ý (např. dobrý lidi, starý kamarádi). Místo -ých říká se -ejch (např. tlustejch, malejch), místo -ými říká se ejma (např. špatnejma). U zájmen místo ji (4. pád ženského rodu) říká se jí, místo je (4. pád středního rodu) říká se ho, místo ti (3. pád) říká se dám tě, místo správného tvaru - nech mne (4. pád) říká se nech mi, číslovky se nesprávně vyslovují takto:ve dvouch, po třech. Jako na Chodsku i zde se říká: hde, hda, dyž, tepřiv, hřibet, tádle, vonehdá. Často se zaměňují samohlásky ve slově: síct (sekati), polodne (poledne), zíblo mě (záblo mě). Kmenová samohláska a zní skoro jako o. Používá se i mnoho germanismů: furt, kór, holt, máš recht, hejcuk (krytá stoka). Zvláště mnoho germanismů užívají dosud živnostníci při pojmenování nářadí.

 

Staré zvyky

(Podle zápisů v obecní kronice ze 40. let 20. století)

            Ve 40. letech bylo v obci zachováno ještě několik starých zvyků. Na nový rok si občané přáli Chčasnej a veselej rok. Na hromnice se konal průvod s rozžatými svícemi kolem kostela. Hromniček se používalo k ohlášení umírajícího a pak se rozsvěcovaly při bouřích. Oslava Tučného čtvrtku před masopustní nedělí už vymizela. O masopustu se pekly šišky a v hostinci hrála muzika, kdy dívky platily muzikantům vstupné za všechny muziky v roce. Hospodáři tančili, aby se jim urodily brambory. Ve dne po vsi chodily maškary. Na Květnou neděli hoši nosili do kostela světit jehnědy s ratolestmi., které potom za vejce a peníze roznášeli po známých. Jehnědy se ukládaly za obrazy. Na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu chodili chlapci s klapačkami, řechtačkami, tratárky a “kocoury” v průvodu od fary kolem školy po dalších částech vsi, u sochy sv. Jana Nepomuckého a u kříže u rybníka se modlili. Kolem dvojstupu hochů chodili “páni”, kteří nabádali děti, aby více řechtali. V pátek odpoledne ve tři hodiny šli od stavení ke stavení a zpívali: “Ó ty nevěrný Jidáši, zařechtali a vybírali peníze a vejce, o které se potom podělili. V noci z Bílé soboty na Boží hod sypali lidé vápnem pěšinky od hocha k dívce, kteří spolu chodili, a vynášeli hospodářům různá nářadí na náves, případně  na střechu. Na Velikonoce se pekly mazance (bochánky). Děti měly barevná vajíčka, která vyhazovaly a  sázely se, kdo z nich je vyhodí výše. Zdejší pouť po sv. Janu Křtiteli nebývala zvláště četně navštěvována. Stánků obchodníků bylo většinou málo, někdy přijel kolotoč nebo houpačky. V druhé polovině srpna se konaly dožínky, kdy hoši v krojích na koních a dívky rovněž v krojích na vyzdobeném žebřiňáku projeli obcí. Někdy i dům od domu udělovali hospodáři věnečky s klasem obilí a přitom zpívali různé písně, někdy zvláště  pro ten rok složené, většinou veselé a vtipné. Výtěžek z dožínek býval darován na dobročinné účely. Posvícení se zde neslavilo hlučně. V listopadu se začalo drát, přičemž se vypravovaly příběhy a pověsti i četly knihy. Před Vánoci se stavěl v kostele betlém a na Štědrý den děti ráno rozmísťovaly pod stromy slámu a říkaly:  “Přijde-li do stavení první cizí člověk mužského pohlaví, budou míti v chlévě volíka, přijde-li žena bude to jalovička.” Mládež hrála různé hry. Večer se chodilo  do kostela na půlnoční mši a trubač troubil před staveními.
Lidové kroje v obci zcela vymizeli ve druhé polovině 19. století.

 

Vřeskovičtí muzikanti

(Z knihy: F. Pěchoučka Za vesnickými muzikanty)

            Hluboko v paměti historie jsou ukryta tajemství, jejichž poznání nás zajímá. To je přece můj kraj, rybník, řeka a lesy. Tady žili a pracovali naši rodiče, dědové a pradědové, zpívali krásné písně, babičky a maminky vyprávěly dětem pohádky a pověsti.
Už je to dávno, co ve vesnických hospodách a krčmách vyhrávali dudáci, flašinetáři a šumaři. O poutích, dožínkách a masopustech nechávali vesničtí muzikanti lidem zapomenout na každodenní starosti.
Muzika se pro mnohé stala obživou, když řemeslo neuživilo, když bylo doma nejhůře, byli při tom i lidoví muzikanti z Přešticka. Jedni z nich, lužanská kapela Šustíků (1889), ve dne v noci, v horku i mrazu chodila po vyšlapaných cestičkách z Lužan do Borov, Vřeskovic a jinam.
Ve Vřeskovicích se zpíval Bavorák:

Chytila má milá sýkorku,
nechtěla mi ji dát za dvojku.
Nechtěla mi ji dát za dvě stě,
dala ji vojáku na cestě.

(Tančilo se na valčík)

            Sousedská ve Vřeskovicích:

Už,už,už,
Honzíček je muž!
Marjánka jeho žena,
přikreje ho peřinama,
už,už,už,
Honzíček je muž.

            Pro chasu ve vesnické hospodě byla muzika potěšením a zábavou, pro muzikanta těžkou prací. Šustíci na začátku 20. století již hráli i ve smyčcovém obsazení. Kapelník Matěj Pěchouček ještě po druhé světové válce chodíval s basou na zádech ze Stropčic  i ve sněhu až do Vřeskovic.
V obci se 1. dubna 1889 narodil spisovatel Jaroslav František Urban, autor mnoha krásných povídek pro děti a knihy Úvodím Úhlavy. Dalším rodákem z Vřeskovic byl František Tikal, který napsal publikaci V zavátých stopách.
Dožínkové slavnosti ve Vřeskovicích zachytil ve vzpomínkách vřeskovický rodák, řídící učitel Matěj Hořký:

A ti naši hospodáři
mají peněz dost,
jeden chodí bez čepice,
druhý chodí bos,
třetí chodí mezi nimi
má rozbitý šos...

            nebo se zpívalo o sedlácích:

Ten hospodář Kalašovic má hodně v hlavě,
ale tu svou moudrost chytá jen na výstavě.
Fůry dělá šišatý, nepodjede pod vraty,
lidé ho nemají rádi, že je hubatý...

            Dožínky ve Vřeskovicích měly svou tradici, stejně tak i staročeské máje. V obci působil od počátku 19. století téměř šedesát let učitel a hudebník, pražský rodák Ferdinand Sládek. Významným muzikantským rodem byl v Vřeskovicích rod Berků. František Berka byl v letech 1840 až 1848 kapelníkem hudby 6. praporu polních myslivců v Plzni a jeho vnuk Tomáš Berka hrál u vojenské hudby ve Vídni a také byl několik let členem lužanské kapely Šustíků. Ve vojenské kapele působil i Vojtěch Jánský z Vřeskovic. Se  Šustíky posléze hráli i bratři Drdové, z nichž Jan Drda byl mistrem notového rukopisu a klarinetista. Vojtěch Drda rozepsal v roce 1900 pro kapelu Šustíků polku Letní háj a klarinetista Jan Drda je už v roce 1895 podepsán pod rukopisy několika skladeb, které pak tato kapela hrála. Basista Tomáš Berka složil ve Vídni v roce 1892 humoresku Manželské radosti. Ve vřeskovickém kostele hrál v roce 1868  Josef Kohout z Roupova na lesní roh i intrády a při mši zahajoval  na dlouhou pastýřskou trubku.
Výborný muzikant Václav Heřman (Ševčík) z Vlčí založil ve Vřeskovicích taneční kapelu “The Bohemians Band” a potom zakotvil v kapele Šustíků.
Koncem padesátých let 20. století se sešla  povedená trojice pošťáků.  Jeden z nich byl Václav Heřman, houslista a trumpetista. Když na ně přišlo muzikantské pokušení, místní rozhlas oznámil že     z technických důvodů se dnes pošta mimořádně vydává v místním hostinci.
V roce 1973 byl na popud Osvětové besedy v Borovech založen dechový orchestr Borovanka. Jedním ze zakladatelů byl Jan Kokožka z Vřeskovic, který byl také jmenován kapelníkem. Po jeho vážném onemocnění v roce 1986 převzal jeho funkci Václav Jedlička z Jína. Borovanka vystoupila v roce 1995 v pořadu České televize Sejdeme se na Vlachovce a můžeme ji i dnes slyšet v rozhlasovém vysílání.
Jan Kokožka vypráví: Jednou jsem vezl na motocyklu do Třebýciny harmonikáře Maška. Sotva jsem kamaráda vysadil, nebe se roztrhlo a po lukách mezi poříčskou zastávkou a vsí se valila voda z rozlité Úhlavy. V domnění, že motorka se mnou a baskřídlovkou má větší sílu než rozvodněná řeka, jsem se rozjel napříč proudem. To jsem však neměl dělat, neboť uprostřed proudu byla voda až pod nádrž. Rychle jsem slezl z motorky a jal se ji tlačit. Když jsem ji uvedl do chodu, byl jsem z toho tak vyjevenej, že jsem u podjezdu  k Borovům přeřadil místo trojky na dvojku a vjel jsem jako kosmonaut i s motorkou do louky.”

 

Náhodné nálezy

            V dubnu 1922 nalezl domkář Jan Kopejtko při vyrovnávání zahrady nedaleko hřbitovní zdi pod drnem 238 kusů pražských grošů. Nádoba v níž byly uloženy, byla již zničena. Nález byl z neznalosti prodán přeštickému hodináři za 230 Kč. Podle odborníků mohl být poklad vložen do země v první periodě husitských válek, kdy byly groše ještě v užívání, a svým letopočtem se té době také blížily.
V červnu 1927 bylo objeveno staré pohřebiště s popelnicemi pocházejícími z doby kamenné za stodolou Jana Zuba na Krásném Úporu. Zároveň byla nalezena podkova ze středověku. Nálezy byly předány do Okresního muzea v Klatovech.

Popis stavení

(Podle zápisů v obecní kronice ze 40. let 20. století)

            Většina domků a domů v obci je zděná a krytá taškami. Jen chalupy na vrchu, v ulicích pod vrchem a několik stavení  ve vsi jsou ještě dřevěné nebo z vepřových cihel a kryté doškami. Příchozího od Borov přivítá řada starých chalup se záspí a jeden dům s pavlačí. Ze záspi se vchází do interiéru domů. Naproti vchodu se nachází kuchyňka, po jejíž jedné straně je velká sednice a po druhé malá síň pro výměnkáře. V létě se vaří v kuchyni, v zimě ve velké sednici. Podlaha je  prkenná, ale ještě  koncem 19. století bylo možné někde v kuchyni vidět pouze udupanou zem. Ve světnici u kamen bývala většinou almárka na koření a nádobí. U kamen stála lavice. Na čelní stěně visel kříž, svaté obrázky a fotografie rodiny a příbuzných. V jednom rohu měla rodina postel a v druhém bývala almara na šaty. Uprostřed světnice  se nacházel stůl a židle. V malé světnici měli pec, při ní kamna s lavicí, postel, stůl, židle a skříň. Z domu se vcházelo po dřevěných schodech na půdu. Na střeše byl vikýř, kterým se sem házelo seno. Pod jedním krovem s obytnými místnostmi byl chlév pro hovězí dobytek a koně. Naproti obytnému stavení stál dřevěný srub, pod nímž byl sklep (loch). Do srubu se chodilo po dřevěných schůdkách. V přízemí srubu bylo uloženo různé nářadí, staré šatstvo, pytle a další předměty. Napříč dvorku stála dřevěná stodola. Před  některým stavením byla také zahrádka se zeleninou a květinami.    

Boží muka

Sušankovic - na rozcestí silnice k Biřkovu a cesty k Ježovům (zůstal z něj jen kamenný podstavec)
Rackovic - u cesty do Lhovic
Maršovic - postavený před první světovou válkou na cestě do Mstic nad Papšovnou, kde zemřel Václav Mareš.
Kříž na rozcestí silnice do Borov a Mstic
Černý kříž na půli cesty k Borovům
Kříž na návsi u rybníka

Škola

            Proti průčelí kostela se nacházejí dvě školní budovy - menší budova, zvaná “stará škola”, je podle pamětníků původní školou. První záznam o zdejší škole pochází už z roku 1653. Po postavenaí nové budovy, byl starý objekt prodán a sloužil jako čeledník. Když pak tehdejší dvojtřídní škola byla přeměněna na trojtřídní, původní budova byla koupena za 1200 zl. v roce 1882 opět ke školním účelům od velkostatku v Červeném Poříčí.
Na větší školní budově je nápis na kovové desce ve staré češtině: “Přijímej učení od mladosti své, až do šedin nalézati budeš moudrost.” Do čtyřtřídní obecné školy chodily děti  nejen z Vřeskovic, ale i z Borov, DIouhé Louky a Biřkova, jsou o ní zápisy již z roku 1653. Ve staré škole vřeskovické působil šedesát let Ferdinand Sládek (nar. 1801 v Praze, zemřel 1879), který v době, kdy Bachova vláda zakázala Tylův "Kde domov můj", složil z podnětu vlasteneckého kněze Matěje Petráše parafrázi této písně, katolicky podbarvenou. (Ve Šmejkalově knize "Píseň písní národa českého" je otištěn i text této písně.) Menší budova školy byla postavena v roce 1804 a větší patrová v roce 1828.
V roce 1966 byly ve škole už jen dvě třídy, ve kterých byly pohromadě vždy dva ročníky, celkem tehdy chodilo do školy 40 dětí. O tři roky později však školu navštěvovalo jen 21 žáků. Výuka byla zastavena pro nedostatek nových dětí v roce 1981.

Lesy

Stramchý

            Hora Stramchý, někdy též zvaná Stramchyně či Stramchýn, má svůj nejvyšší bod ve výšce 542,3 m. Na vrcholu Stramchýho se říká "U Panáče". Stávala tam kdysi prý jakási socha, podobná oněm        na zdi kolem zámecké zahrady v Červeném Poříčí. Lid tvrdil, že se pod ní nalézají zbraně. Kopáním v roce 1888 se na nic nepřišlo. Ze sochy zbyl jen podstavec, ale ani ten už zde není. Na vrcholu se nachází státem chráněný triangulační bod. Sloupek této značky nese rok 1938. Asi 115 m jihovýchodně od tohoto bodu stojí na návrší kamenů žulový pomníček, na kterém je nápis: ČRS 1918 - 1928. V okolí se nacházejí převážně buky. Jejich kmeny jsou poznamenány vyrytými monogramy.
Německé hospodářství v lesích za druhé světové války bylo nešetrné. Těžila se zde smola. Borové stromy se nařezávaly.Pod každým řezem byl v drátěném oku zavěšen hrneček, aby            do něho nepadalo jehličí a kůra. Po několika dnech se les prošel  a pryskyřice se přelila. Plné sudy se odvážely na nádraží do Švihova. Odtud byly posílány do továren na pryžové zboží.
Tyto borovice jsou již dávno pokáceny. Zub času zapracoval. Zmizela i rozhledna, která stála u vrcholu (ještě okolo roku 1955).

Stříbrnice

            Tento lesní vrch je svou plochou nejrozlehlejší. Jeho nejvyšší bod leží ve výšce 539,9 m. Podle dobových pramenů nechal na kopci  hledat stříbro majitel švihovského hradu Půta Švihovský z Rýzmberka.
Zajímavým místem je rozcestí "U Obrázku". Cesta v "Průhonech" zprvu strmě stoupá do kopce, pak stoupá mírně, závěrečná rovinka ústí na rozcestí. Křižují se zde lesní cesty na Lhovice, Ježovy, Biřkov a Vřeskovice. Podle starých map se původně místu říkalo "U Kříže" (U Černého kříže). Traduje se, že se za bouřky pod stromem schoval nějaký člověk. Do stromu udeřilo a dotyčné osobě se nic nestalo. Na počest této události tam byl umístěn svatý obrázek. Později, když se okolní stromy v lese kácely, byl tento ponechán. V současné době je na borovici svatý obrázek, dva kříže a směrovky s názvy obcí.

Les U Boudy

            V lese stojí dřevorubecký srub o rozměrech 4 x 3 metry s výškou 2,6 m. Srub sloužil lesním dělníkům k odpočinku nebo se zde mohli schovat při nepřízni počasí.

Další lesy mají tyto názvy: Kobylnice, Na Červenej, Telecí, U Vlčí jámy, Vostrej vršek, U Dubu, Kozí hrbky, U Velké jedliny,  V Obci,  K Ježovům, U Černýho kříže.  

 

Lázně Stříbrnice

            Nedaleko vrchu Stříbrnice se v letech 1839 - 1865 nacházely lázně, které dostaly název podle blízkého kopce. Lázně se asi v roce 1881 staly majetkem panství korunopoříčského (Červené Poříčí) a číslem popisným patřily do Vřeskovic. Vyvěrá zde železitý pramen zvaný Dobrá voda. Do lázní vedla lesní cesta od Lhovic, po které sem jezdilo panstvo v kočárech. V současné době je porostlá mechem a místy zarostlá borovicemi. Kromě této komunikace sem vedly ještě další dvě cesty. V lázních se léčívalo srdce a panstvo si sem jezdívalo odpočinout. U stavení byly tři studny,  z nichž nejhlubší byla hluboká asi 35 m. Později byly dvě zasypány.
Z lázní se později stala hájovna, dnes je stavení v soukromých rukou. Prostor někdejších lázní je v mapách označen  jako Hůrka. Z vrchu je pohled do údolí Úhlavy, na Radyni u Plzně  a Šumavu.


Názvy pozemků

Od silnice k Roupovu směrem ke Msticům až k cestě na Dlouhou Louku:
Na Dolíku, K Roupovu, Na Maňource, Na Chlistách, Na Borku, Pod Míchalicí, Za Zahradami, U Průhonu, V Jamách, Na Víně,  Na Ovčáckej, Dlouhé Záhony, Pod Borkem, Na Zadních.
Od cesty na Dlouhohou Louku k silnici u Borov:
Na Chmelnici, Dlouhé Louky, Nad Drahami, Na Klíně, louky Na Prestejch, Na Mlynářským, Přední Hranice, Prostřední Hranice, Zadní Hranice, Ve Chvojnici, Na Ohradě, U Černýho kříže.

 

Od silnice k Borovům vpravo k silnici do Lhovic:
Pod Kostelem, Na Učitelskejch, Za Hořejším alejem, V Loužku, Na Dolcích, Na Kaplankách, Pod Stramchým, Břežnov, Na Staré hospodě, Pod Farou, Na Hlíně, Vodoteče (louky), Za Vodotečí,  Na Sitové, U Cihelny, cesta Ouvozek, Za Mlejnskou, Na Dědinkách, Na Vrchu.
Od silnice do Lhovic směrem vpravo k silnici do Biřkova:
Na Prantích, Pod Hůrkou, Na Hůrce, Pod Lomem, Na Němcovic vršku, Parezí, Pod Stříbrnicí, K Ježovům, Na Bzí, Na Rybníčkách,  U Vlčí jámy.
Od silnice k Biřkovu vpravo směrem k silnici do Roupova:
Na Červenejch, Pod Kobylnicí, V Kopcích, Před Kobylnicí, Na Stráních, Na Branách, Pod Holým vrchem.
Mstice

            K Vřeskovicím patří na severovýchodě osada Mstice, kde se  nachází tři usedlosti. Kdysi tu býval poplužní dvůr s chovem ovcí.

Hospody

            V obci bývaly dvě hospody; v čp. 25 U Šenkýřů a pozdější  v čp. 68 u Šeflů, která se jmenovala také U Hrubých, U Bouřilů a U Tří kaštanů. Po zániku hospody U Šenkýřů vznikla na návsi hospoda u Jana Voráčka.

 

Kovárny

            Ve Vřeskovicích stály dvě kovárny v čp. 78 u Kovářů a panská kovárna ve dvoře čp. 34, která zanikla v roce 1926 při pozemkové reformě. (Čísla popisná neodpovídají současnému číslování.)

Silnice a doprava

           
Obcí prochází směrem od Borov do Roupova stará silnice, která je zakreslena už na mapě Matyáše Chaudyona z roku 1504.Na návsi odbočuje okresní silnice směrem k Biřkovu. Ta byla vystavěna asi v roce 1893. Z návsi byla vybudována v roce 1931 nová silnice směrem ke Lhovicím. Železnice se v blízkosti obce nenachází, neboť trať vede o několik kilometrů dál od Vřeskovic. Byla vystavěna v roce 1873 z Plzně do Železné Rudy. Nejbližší železniční zastávka byla zřízena v roce 1902 v Borovech. Ve třicátých letech 20. století obstarával poštovní spojení denně listonoš z lužanské pošty. Tehdy sem jezdil také soukromý autobus z Borov do Strýčkovic  a zpět. Vozil hlavně dělníky k vlakům. Autobus vlastnil soukromník Skála ze Skočic.

Pomník padlých

            Pomník padlých byl postaven v roce 1933 na rozcestí silnic k Biřkovu a k Lhovicícm za 5300 korun. Po skončení druhé světové války sem obec umístila další desku s obětmi fašismu.

Oběti první světové války: Jan Drozda, Jan Drda, Josef Trdlička, Matěj Tíkal, Václav Voráček, Heřman Hartmann, Václav Simbartl, Matěj Kurz, Václav Holoubek a Josef Zub, František Houf a František Maršálek
Oběti druhé světové války: Jan Bouda, Jan Drozda, Ondřej Drda, Karel Kokožka, Pavel Mareš, Jaroslav Hrubý, Karel Hartman, František Hartman a Kréta Hartmanová
Legionáří z Vřeskovic v první světové válce
Jméno                                 Narozen           Legie
Karel Hora                  3. 11. 1885                            ruská
Ondřej Janoušek            13. 9. 1896                            ruská
Jan Mornstein              19. 10. 1884                francouzská, cizinecká
Václav Stuchl               3. 12. 1896                            ruská
Jan Štych                     14. 1. 1872                            italská

 

Vřeskovická tvrz

           
“Z tvrze zbyla jediné zeď asi 7 m vysoká, o kterouž se opírá chalupa. Neboť tvrziště zastaveno jest asi šesti chalupami, a to tak, že znáti jen slabě zbytky bývalých příkopů a náspů, které prý ji ve čtyřhranu zavíraly. Na ostatní planině, kteráž nyní také zastavena jest, bývalo někdejší panské hospodářství a místo prázdné, kterému se říkalo Úpor. Podle toho také, tuším, tvrzi naší říkávali po německu Schonanger, t. j. Krásný Úpor.” (A. Sedláček)
Tvrz stávala na planině za školní budovou a na jejím místě bylo vystavěno stavení čp. 38, u kterého je do dnešních dnů vidět nízkou kamennou zídku. Podle slov majitele objektu se zde už žádné jiné pozůstatky nenacházejí. Na jihovýchodních valech tvrze stojí několik chalup.

 

Zvony na kostelní věži

            Na věži byly původně umístěny čtyři zvony, z nichž dva byly datovány letopočty 1465 a 1514.  V roce 1942 byly tři zvony zrekvírovány a sňaty tesařským a zednickým mistrem Levým z Merklína. Největší z nich byl nalezen posléze v Praze a navrácen  do kostela.

 

Seznam použité literatury a pramenů

Halada Jan - Lexikon české šlechty I (doplněné vydání), Praha, 1994
Jirák Jan - Legionáři (občané a rodáci) okresu Klatovy, Klatovy, 2001
Kolektiv - Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha, 1985
Kronika obce Vřeskovic uložená v Okresním archivu v Klatovech
Kříž Martin - Hrady a tvrze na Klatovsku (rukopis)
Kumpera Jan - Západočeský kraj od a do z, Plzeň, 1989
Neužilová Jitka - Kalendárium osobností západních Čech na rok 2000, Plzeň, 1999
Sedláček August - Hrady, zámky a tvrze v Čechách IX, Praha, 1996
Sláma Jan - Lhovice, zajímavosti a obrázky z historie obce, Švihov, 2001
Urban Jaroslav František - Úvodím Úhlavy, Plzeň, 1940
Vaněk Ferdinand, Hostaš Karel - Soupis památek uměleckých a historických v politickém okrese přeštickém, Praha

 


Nově na webu
13.11. - Usnesení z 1. ustavujícího veřejného zasedání obecního zastupitelstva, 5 listopadu 2018
13.11. - Zápis z 1. ustavujícího veřejného zasedání obecního zastupitelstva, 5 listopadu 2018
5.11. - Fotogalerie -
Výsadba lip ke 100 letům vzniku Československa
2.11. - Úřední deska -
Oznámení o vyvěšení - Rozpočtové opatření č. 6 na rok 2018
- Rozpočtové opatření č. 6 na rok 2018
29.10. - Úřední deska -
Informace o konání ustavujícího zasedání nově zvoleného Zastupitelstva obce Vřeskovice
25.10. - Úřední deska -
Výběrové řízení - úředník Městského úřadu Švihov
22.10. - Budoucí akce v obci - aktualizace
22.10. - Vřeskovák září a říjen
17.10. - Úřední deska -
Oznámení o vyvěšení - Rozpočtové opatření č. 5 na rok 2018
- Rozpočtové opatření č. 5 na rok 2018
 
Pobíhání psů v obci
Na základě přibývajících stížností na volné pobíhání psů (psa) v obci bylo jednáno s právníkem obce, jakým způsobem má obecní úřad postupovat. Již v minulosti...
 
Nové číslo Vřeskováka září a říjen 2018 ke stažení
 
Aktuální předpověď počasí pro Plzeňský kraj
 


 
 

 

 

Poslední aktualizace: 13. 11. 2018

© 2010 Zdeněk Kuna -webmaster, kontakt